Česky English Deutsch

Oslava Jubilanta pana Mgr. Josefa Smolky!

(26. 3. 2019)

 Mgr. Josef Smolka

 (*22. 3. 1939 v Troubkách n. Bečvou)

 

 S vojenskou mírou 184 cm nahrávající smečař (tzv. dvojka) armádních celků DUKLA v Kolíně, Jihlavě a Liberci (trojnásobný mistr republiky), reprezentant a olympionik ČSSR - mistr   světa 1966 a bronzový na OH 1968. Asistent trenéra a trenér Dukly Liberec (s pěti tituly mistra republiky a vítězstvím v PMEZ 1976), dlouholetý funkcionář ASS Dukla Liberec a   Komise vrcholového sportu, držitel titulů Mistr sportu, Vzorný trenér a osobnost Síně slávy českého volejbalu.

 Jak již bylo zmíněno, narodil se v sokolské rodině čtveřice bratrů Smolkových, z nichž otec František byl náčelníkem Sokola Troubky, strýc Jan zakladatelem oddílu odbíjené a   všichni bratři mezi prvními hráči a propagátory. V roce 1948 se podíleli na vzniku turnaje o „Pohár Hané“, na které přerovský rodák Arnošt Knězek (v té době na vojně a hráč   mistrovského ATK Praha) přivedl tento armádní výběr plný reprezentantů. Ti se pak na turnaj vraceli každým rokem (od roku 1953 již jako ÚDA Praha) a řadu let jej vyhrávali. Při   turnajích byli po dvou až třech ubytováni a stravováni v rodinách vč. rodin Smolkových. Josefovi jejich hra již v 9 letech učarovala a ve vzpomínkách přiznal, že si tajně zkoušel   jejich odložené a na dvorku sušené dresy. Sportovní základy získal v Sokole (gymnastka, atletika), zkusil si roli fotbalového a hokejového brankáře, ale o volbě volejbalu bylo v jeho   srdci už dávno rozhodnuto. Otec jej s sebou brával na turnaje a naučil základům, ve 14 letech začal hrát za dorost Sokola Troubky (prvním trenérem Rostislav Skopal), v 16 letech   startoval načerno na tým mužů v KP a stal se členem krajského výběru dorostenců s účastí na trojutkání Čechy-Morava-Slovensko v Prostějově. V roce 1957 vyhráli dorostenci   Troubek kvalifikaci o postup do finále přeboru ČSR, ale na účast ve finále v Nitře již neměla jednota finance. Josef stačil narychlo přestoupit do Slavie VŠ Olomouc, která tým   Troubek nahradila a při finálovém turnaji si nakonec zahrál (6. místo). Následovalo pozvání na soustředění dorostenců ČSR v Lomnici u Tišnova (trenéři Ladislav Macháček a   Antonín Oktábec) a přišla také nabídka Karla Lázničky k přestupu do prvoligového Spartaku Brno ZJŠ. Přestup znemožnila povinná pracovní umístěnka do Zbrojovky Vsetín po   úspěšné maturitě na Průmyslové škole jemné mechaniky a optiky v Přerově na jaře 1958. Na podzim přišel povolávací rozkaz od vojáků s vysněným zařazením do Dukly Kolín,   vedené internacionálem Jaroslavem Fučíkem, kterého zažil jako hráče při turnajích v Troubkách. Po zisku mistrovského titulu v roce 1960 se rozhodl zůstat v Kolíně, stal se   vojákem z povolání a dodejme, že jím zůstal až do roku 2003 s odchodem do výslužby v hodnosti podplukovníka. Prvních 6 sezon v Kolíně si zahrál po boku další legendy čs. a   armádního volejbalu - smečaře Josefa „Medáka“ Tesaře, obdivovaného při Pohárech Hané.

 S Duklou Kolín pod vedením J. Fučíka získal v letech 1961 a 1963 další dva mistrovské tituly a 3. místo v roce 1962. Po dohrání 1. celostátní ligy v roce 1966 byl armádní celek   převelen do Jihlavy, kde působil do roku 1969. Důvodem se stalo stěhování nejvyšší soutěže z antuky do hal, kterou Kolín v té době neměl. V Jihlavě družstvo převzal po J. Fučíkovi   do té doby Josefův spoluhráč v Dukle i reprezentaci Karel „Dědek“ Paulus a v roce 1969 došlo k dalšímu, již poslednímu přesunu do Liberce „pod křídla“ místního Armádního   sportovního střediska (ASS). V roli hráče se Josef s nejvyšší soutěží rozloučil v roce 1971 a k dalším úspěchům (vedle již zmíněných 3 titulů) patřilo dalších 6 medailí za 3 druhá a 3   třetí místa v nejvyšší soutěži - od roku 1969 nazývané extraligou (EXL). Sezonu 1971/72 zahájil v roli asistenta K. Pauluse, kterého na postu prvního trenéra vystřídal v sezoně   1979/80. Trenérská spolupráce s Paulusem byla korunována 3 mistrovskými tituly v letech 1973, 1975 a 1976, dalšími 4 medailemi za 2 druhá a 2 třetí místa v EXL a vítězstvím v   Čs. poháru 1974. V roce 1976 získalo družstvo hattrick v podobě titulu mistra ČSSR, vítězství v PMEZ a na prestižním Mistrovství spřátelených armád (myšlena Varšavská smlouva),   konaném v tomto roce v Liberci. V letech 1979-84 absolvoval dálkové studium na FTVS UK se ziskem titulu Mgr. a kvalifikace trenéra I. třídy. V roli prvního trenéra Dukly působil v   letech 1979-91 s tituly mistra v letech 1980 a 1983, 6 medailemi za 2 druhá a 4 třetí místa a se 3. místem ve finále PMEZ 1984 v Basileji. V sezoně 1991/92 předal post prvního   trenéra Jaroslavu Tomášovi a na pozici asistenta pomohl k 3. místu v EXL. S trénováním se rozloučil v letech 1992-94 u B-týmu Dukly v I. NL.

 V širším kádru reprezentace ČSSR se objevil poprvé v roce 1960, zúčastnil se úvodních částí příprav na MS 1960 (trenér Josef Kozák), na MS 1962 a OH 1964 (trenér Josef Brož), a   ale ani na jednu z těchto akcí nebyl nominován. Se lvíčkem na prsou si poprvé zahrál v roce 1963 na mezinárodním turnaji ve Volgogradu. Nominace na vrcholnou akci se dočkal v   roce 1965 startem na 1. ročníku Poháru světa v Polsku, v roce 1966 byl členem týmu, který na MS v Praze vybojoval pro Československo druhý titul Mistrů světa. Následovala   stříbrná medaile na ME 1967 v Turecku a s reprezentací se rozloučil bronzovou medailí na OH 1968 v Mexiku - to vše pod vedením trenérů Václava Matiáška a Oldřicha Kaplana.

 V několika kratších cyklech byl asistentem trenéra a trenérem reprezentační zálohy mužů ČSSR (do 23 let) s účastí na mezinárodních turnajích doma (Pohár osvobození v Detvě,   Nitře či ve Zvolenu, Pohár SNP ve Vyšných Hágoch) a v zahraničí (Bulharsko, Írán). Záslužná byla také jeho práce s mládeží, při které začal pomáhat již v Kolíně. V letech 1971-78   (kdy byl asistentem u družstva mužů) byl současně šéftrenérem okresní základny mládeže v Liberci, kterou prošlo na 300 mladých hráčů, mezi nimi oba jeho synové (Josef ml. a   Michal) a řada později známých hráčů a reprezentantů (Krebs, Kvaček, D. Zajíček aj.). V letech 1994-98 vykonával funkci vedoucího družstva juniorů Dukly Liberec se ziskem 2   titulů přeborníka ČR v letech 1997 (trenéři S. Václavík a I. Jakubíček) a 1998 (trenéři V. Lenert a M. Nečas). Od roku 1997 je členem Klubu českých olympioniků a jeho regionální   sekce v Liberci. Stal se neoficiálním kronikářem čs. armádního volejbalu a jeho historii zpracoval v publikacích Dukla mezi tisíciletími (2003), Sport se jménem Dukla (2008), Zlatá   kniha volejbalu (2016).

<< Zpět na seznam novinek

Hlavní partneři


FISM Armáda ČR Armáda ČR

Podporují nás

  • sponsorsponsorsponsor
  • sponsorsponsorsponsor
  • sponsorsponsorsponsor
  • sponsorsponsorsponsor
  • sponsorsponsorsponsor
  • sponsorsponsorsponsor
  • sponsorsponsorsponsor
  • sponsorsponsorsponsor
  • sponsorsponsorsponsor
  • sponsorsponsorsponsor
  • sponsorsponsorsponsor
  • sponsorsponsorsponsor
  • sponsorsponsorsponsor
  • sponsorsponsorsponsor
  • sponsorsponsorsponsor
  • sponsorsponsorsponsor
  • sponsorsponsorsponsor
  • sponsorsponsorsponsor
  • sponsorsponsorsponsor