thumb

Do svého životopisu chci přidat titul, tvrdí liberecký tahoun Hadrava (idnes.cz)

10. 4. 2014

Famózní vítězný rychlík libereckých volejbalistů nevykolejil ani v semifinále play-off. Dukla se probila do finále extraligy po úterním nočním maratonu 3:2 na palubovce Příbrami, kterým stvrdila semifinálový triumf 4:0 na zápasy. Hlavním tahounem "vojáků", jejichž neuvěřitelná šňůra vyhraných zápasů v řadě v nejvyšší soutěži a poháru má už číslo 31(!), zůstává jako neměnná konstanta tvrdě útočící univerzál Jan Hadrava, jehož levačka nahání soupeřům hrůzu. "Důležité je, jak to dopadne na konci. Když slehneme ve finále, nikdo si už nevzpomene, že jsme měli nějakou vítěznou sérii víc než třiceti zápasů v kuse," tvrdí 22letý liberecký ranař Jan Hadrava, jenž by za normálních okolností měl jisté místo v reprezentaci, ale on se přes léto věnuje výhradně beachvolejbalu, a to na světové úrovni. "Start na olympiádě v Riu za dva roky je pro mě vedle zisku českého titulu mým dalším hlavním sportovním snem," vysvětlil Hadrava, suverénně nejvíce bodující hráč extraligy. V dosud 29 odehraných zápasech přispěl na konto libereckého týmu 552 body. S českým soupeřem jste v letošní sezoně prohráli naposledy na začátku listopadu loňského roku, stíháte ještě vůbec sledovat počet vítězných zápasů v řadě? Teď už počítáme akorát zápasy v play-off. Chtěli bychom to ještě prodloužit, bylo by krásné to zvládnout s úplně čistým štítem, ale byl bych hlavně rád, abychom na konci zvedli pohár nad hlavu a bylo by jedno, jestli by mezi tím přišly dva nebo tři prohrané zápasy. Přesto, ta dosavadní šňůra 31 výher v řadě je naprosto výjimečná. Čemu to přičítáte? Když vezmu základní část, tak v lize jsou i slabší týmy. A proti těm srovnatelným s námi jsme zkrátka i v play-off předváděli kvalitní hru. Hlavně je to tím, že máme ohromně vyrovnaný kádr. Ať přijde na hřiště kdokoli, tak mužstvu pomůže, jsme jako tým variabilní. To je stěžejní klíč k úspěchům. V Dukle jste třetím rokem, cítíte, že máte vy i někteří spoluhráči životní formu? Těžko posuzovat, ale je fakt, že teď je to moje nejlepší sezona. Asi je to tím, že jsem zase o nějaký ten rok zkušenější. Moc rád ale vzpomínám i na první rok v Dukle před dvěma lety. Krásné bylo, jak jsme porazili v semifinále doma Ostravu až v posledním sedmém zápase. Ve finále nás ale pak potkalo to samé, co nyní v semifinále proti nám Příbram. Člověk je po těch sedmi utkáních přece jen unavený a Budějovicím jsme nekladli takový odpor. Pomáhá vám do pohody i skutečnost, že jste v Liberci na univerzálu jasnou jedničkou, když Vencovský přišel v létě s tím, že vám bude krýt záda z pozice dvojky? Já to neberu tak, že v základu musím hrát jenom já. Kuba Vencovský je v týmu od toho, aby mi pomohl, když se mi nedaří, ale jsem přesvědčený, že i kdyby začínal v zápasech on, tak půjdeme za titulem úplně stejně. A to přesně platí, jak už jsem řekl, o všech spoluhráčích v současném kádru, protože všichni jsou na svých postech jedni z nejlepších v republice, ale hrát může najednou jen šest lidí. A proto naše tréninky stojí za to a mají velkou kvalitu, kdy hrajeme na dvě šestky proti sobě. Vzhledem k síle kádru i k dominanci v sezoně jde Dukla do finále, ať proti Budějovicím nebo Zlínu, jejichž semifinále ještě neskončilo, jako favorit. Vnímáte to tak? Na to nás pasují lidi z volejbalového prostředí i vy novináři a bude záležet jenom na nás, jak se s tím popereme v hlavě. Ale favoriti jsme, doufám, že nám všem hlavně vydrží zdraví jako po celou sezonu. To bude základ. Už ani neznáte, co znamená slovo porážka, myslíte, že by s vámi něco mohl udělat případný nezdar v úvodu finálové série? V prvním zápase by to asi nepříjemné bylo, ale věřím, že by to náš morál nepodlomilo a měli bychom sílu vzdorovat v dalších zápasech. Po rychlém vyřazení Příbrami máte dost času na přípravu, finále začnete doma až příští pátek. Už jste nervózní, když jste hodně blízko vašemu velkému snu, kterým je triumf v extralize? Vůbec ne, nervozitu absolutně necítím, i když samozřejmě moc chci přidat český titul do svého životopisu. Byl by to nezapomenutelný zážitek. Doufám, že předvedeme volejbal, který nás zdobil doteď, zvládneme to a zlatý pohár zvedneme nad hlavy. Za celou tu odvedenou práci v sezoně by nám slušel. Všichni pro to uděláme maximum už i kvůli tomu, že mistrovský titul potřebuje volejbalový Liberec po těch jedenácti letech jako sůl.