"Myslím, že ve Francii, kde jsem dlouhá léta hrál, by to byl určitě top zápas kola. Kvalitou bychom se tam neztratili," mínil 37letý Lubomír Staněk, který v závěrečných třech setech ničil útoky Jihočechů výtečnými boky.

Set a půl jste byli jakoby mimo, ale pak jste byli sebevědomým týmem. Čím to?
Od půlky prvního setu do půlky druhého jsme byli všichni bázliví na útoku. Báli jsme se do toho bouchnout a vyházeli jsme spoustu míčů. Chtělo to nějak nastartovat, což se stalo. Pak už se ukázalo, že ten náš letošní tým funguje, i když hrajeme v částech zápasů špatně. Prostě když jsme ve srabu, dokážeme se zvednout, máme vnitřní sílu, a to je to nejdůležitější. Není umění přejet někoho slabého tři nula, ale zvednout se z nuly nad mistra z Budějovic, toho si strašně cením.

Ve druhé sadě jste se zvedli z beznadějného stavu k setbolu, ale vy jste nedal servis...
...to jsem asi musel dostat jmen v hledišti. Přemýšlel jsem, kam to mám dát. Zkusil jsem, možná až nad svoje síly, že to podání zkrátím. Byl jsem v euforii, že máme setbol a v tom výskoku mi blesklo v hlavě, kam to dám, ale nevyšlo to.

V dalším průběhu jste to ale napravil výbornými bloky.
Samozřejmě, že jsem se snažil to odčinit, ale takovou chybu musím napravit aspoň sedmi dobrými balony a možná bylo zapomenuto.

V létě se zranil Beer, teď si zranění obnovil, takže se Zajíčkem to táhnete na bloku stále jen ve dvou. Jak je to náročné?
Z Francie jsem na to zvyklý, protože vlastně nikdy mi nekoupili třetího blokaře. Je hlavně dobře, že se s tím Zajíček vyrovnává krásně. Maká na tréninku, je sebevědomý, chce a roste pro reprezentaci. Když se nezraníme, tak to zvládneme, protože blokař si v zápase přece jen odfrkne při střídání s liberem.